Sed

V protikladu k lehkému sedu je při skokovém drezurním sedu sedací čast těla jezdce vždy v sedle (kromě lehkého klusu). Ve skokové drezuře rozlišujeme tři sedové pozice:

1. Remontní sed

Pochází od slova remonta - mladý nezkušený kůň. Tělo jezdce je rovné, ale mírně před kolmicí, jezdec sedí před sedacími kostmi, kyčelní kosti mírně vysazené vpřed, stehna a třmeny více zatíženy.Otěže jsou při remontním sedu poněkud kratší než pří následujících sedových pozicích. Ruce jsou uvolněné, ne strnulé. (Ve skokové drezuře v remontním sedu sedíme také v lehkém klusu.) V remontním sedu je těžiště jezdce blízko kohoutku, čímž je odlehčen ještě slabý hřbet remonty.

2. Parádní sed

Jezdec sedí vzpřímený se zdviženou hlavou a zatěžuje obě sedací kosti. Kyčelní kosti jsou postaveny kolmo, ucho, rameno, loket a pata tvoří kolmici. Jezdec má sedět co nejvíce vpředu. Holeně leží daleko vzadu tak, že podbřišník vidíme kousek před holeněmi. Předloktí a otěže musejí tvořit přímku od lokte až k hubě koně.

3. Pobízející sed

Rozdíl mezi pobízejícím a parádním sedem je v tom, ze kyčelní kosti nejsou kolmé, ale zaúhlené vzad a jsou proto více zatížené. Sedací kosti se pobízením přesunují dopředu. Pobízení vpřed se vyvolá posazením dozadu zaúhlenými kyčelními kostmi, spolu se zesíleným napětím svalstva kříže a sedací části. ( Při houpání zesilujeme kmih vpřed stejným pohybem.)Sedací část musí působit spolu s holeněmi a tím tlačit koně zezadu dopředu do ruky jezdce. Částečně se tohoto pobízejícího účinku využívá také jednostranně, například při obratech v kroku, klusu a pracovním cvalu. Vnitřní sedací kost pobízí posunutím vpřed s podporou vnitřní holeně na podbřišníku, zatímco vnější holeň je za podbřišníkem, aby zabraňovala vypadávání zádě. U sedu ve skokové drezuře je významné, že jezdec sedí zatěžuje třmeny méně než v lehkém sedu, ale udrží stejné uzavření kolen a zůstane pružný v zádech a kyčlích. Jezdec musí být schopen napnout a uvolnit své zádové a sedací svaly, aby mohl ovlivňovat pohyb koně. Jenom tak může být ve skokové drezuře vypracován nezávislý sed, který podporuje další výcvik koně.

Korektní drezurní sed : Jezdec sedí hluboko v sedle, rameno - kyčel - pata tvoří kolmici. Uvolněné ramena, předloktí tvoří přímku vedoucí k hubě koně, lehký kontakt mezi jezdcovou rukou a hubou koně.

Lehký sed

V lehkém sedu jezdí jezdec přes překážky, mezi překážkami, v nerovném terénu a přes kavalety, přes které nesmí nikdy jezdit v lehkém klusu. V lehkém klusu lze jezdit ve všech třech chodech. Pro jeho upevňování jsou nejvhodnější krok a klus, zejména jezdíme-li v těchto chodech přes kavalety. U lehkého sedu je nejdůležitější, aby se sedací část těla jezdce nikdy nedotkla sedla ani při doskoku. Aby mohl takto sedět, musejí být třmeny nejméně o tři dírky kratší než u sedu drezurního. Hodně jezdců chybuje tím, že skáčou s příliš dlouhými třmeny. Holeně tím kloužou přiliš dopředu, špičky chodidla jsou tlačeny dolů a paty vytažené nahoru. Jezdec nemůže nalézt pevné držení v kolenech a v holeních, při skoku zůstává za pohybem a dokonce padá koni do hřbetu. Při správné délce třmenů má koleno větší uzavření a lýtko je těsněji přiloženo ke koni. V lehkém sedu je těžiště jezdce vždy nad těžištěm koně, jezdec jde tedy s jeho pohybem. Jezdec sedí s hluboko prošlápnutou patou. Ruka v lehkém sedu nesmí být nikdy položena nebo přiložena na stranu krku. Má být nízká a volná a přitom má vždy udržovat lehké spojení s hubou koně. Lehké volné přilnutí je zpočátku obtížné udržet, zejména u širokých překážek a kombinací. Hlava má být vždy vzpřímená a pohled upřen na další překážku.

Správný skokový sed : Jezdec má přošláplou patu a špičky směřují ke koní, dívá se dopředu a nekulatí záda, lehká ruka, kůň je uvolněný.

prošlápnuté paty